Můžete nám poslat povídání nebo fotky o našich odchovech, rádi uveřejníme na našich stránkách.

 

                                                                  

URAYAMASHII KEN AMANA

 

      Tak jsem dospěla…. Šestého listopadu mi byly dva roky a tak byl nejvyšší čas vyrazit do světa na zkušenou a na výstavách zjistit, co ve mně vlastně je! Bohužel jsem na výstavy kvůli zdravotním problémům nemohla a tak osud tomu chtěl a první možná výstava se naskytla 16.11.2008 v Praze. Páníčka ani paničku jsem moc dlouho přemlouvat nemusela a tak bylo rozhodnuto - jede se!!!

     Rodiče byli krásní a úpěšní - statný taťka Daimon Go Haru Kaze a drobná, ale o to krásnější Itoshii Ken Amana. Takže geny jsem zdědila „výstavní“. Sice jsem musela naskočit do rozjetého vlaku dospělých, protože ten juniorský mi ujel…, a rovnou všemi čtyřmi tlapkami do „pekelně“ obsazené otevřené třídy. Takže zkouška a rovnou ohněm! Bez zkušeností a konkurence veliká…..

     S páníčkem jsem doma trochu cvičila, ale nějak jsme to moc neřešili.. Když udělám co mám a pán mě povede tak, není co ztratit. Tak jsme vyrazili.

     Ráno začalo brzy a přes počátěční zmatky, byli jsme nováčci, to pak běželo tak, jak mělo. Nervozita byla cítit na každém kroku. Tedy, my ne, hlavně ti všichni kolem, co si do Prahy na mezinárodku „určitě“ přijeli pro nějaký ten úspěch. Nejhorší bylo to čekání….ale jak zaznělo naše číslo, tak se rázem všechno změnilo. Nastoupila jsem do kruhu trochu nejistě, ale páneček mě pevně vedl a nedal na sobě nic znát a pro mě to byl signál k pohodě a podání  suverénního výkonu. Sázela jsem na svojí krásnou srst, klidnou povahu a eleganci pohybu ve spojení s mými proporcemi těla. Trochu se chvástám, ale kde není sebevědomí, není úspěch-tak mi to odpuste J. Prezentace v kruhu dopadla dobře. Paní rozhodčí byla skvělá a hrozně příjemná paní. Páneček mě dobře vedl a já výraznou chybu také neudělala a bylo z toho první vítězství – CAC výborná 1. Trochu nás to zaskočilo, ale na druhou stranu nás to nakoplo na vlnu euforie a do druhého „rozstřelu“ jsme šli s tím, že nemáme co ztratit. A povedlo se!!!! Byl z toho CACIB…prostě pohádka… Jedna chyba by se našla..a to, že někteří soupeři to už neberou jako prezentaci a sport pro potěchu lidí a psů, ale soupeření, div ne na „život a na smrt“. To nás míjí…a že s námi pak nikdo moc nemluvil - to nás nemrzí. Stačí, že nám poblahopřála k úspěchu „moje“ chovatelka paní Mandová a co je více nežli reprezentovat kvalitní chovatelskou stanici z NižboraJ J J J

     Z výstavy jsem odjížděla plna dojmů a  cestou v autě jsem poslouchala svojí „smečku“ jak se domlouvala na další výstavy. Už se těším. Páneček s paničkou byli náležitě hrdí a já dostala velikou voňavou odměnu….

                                                                                   Na výstavy se těším, na viděnou „AJŠA“                                                                     

          

 

 Shinya Ken Amana:

 

Chtěla bych Vám něco napsat o našem miláčkovi (Shinya Ken Amana), který se narodil u Vás 9.2. 1999. Na to, že už bude mít skoro 8 let, je naprosto zdravý. K veterináři chodíme pouze na očkování, zatím nebyl ani jednou nemocný. Hodně se mu věnujeme a denně naběháme kolem 15 km. O víkendu podnikáme dlouhé (objevné) túry do lesů kolem Brna. Zrovna tento víkend máme za sebou asi 30 km. Pejsek má perfektní postavu, je to proste svalnatý sportovec (zadek má jako Roman Šebrle). V lese dokáže vylézt i na posed a v uzavřené oboře má povoleno chodit na volno, protože ho vůbec ostatní zvířata (nejen vysoká a černá zvěř) nezajímá (je to pěkný sobec). Raději si nikoho nevšímá, abychom si náhodou některé další zvíře nevzali domů.
Není ani trošku agresivní, je kamarádský k dětem, ale rezervovaný k cizím mužům. Má zvláštní úchylku, miluje dámské parfémy a výborně snáší kočičky, které ho považují za větší kočku a samy ho vyhledávají. Další jeho úchylkou je, že v noci chodí po celém bytě a neustále kontroluje, zda jsme všichni na svých místech. Je také výborný hlídač a rychle vyprovodil z naší blízkosti jednoho exhibicionistu a skupinu Romů.
Sambinek je inteligentní, rozeznává barvy a má velkou slovní zásobu (zná názvy všech svých hraček a že jich má hodně). Bez problémů si nechá od nás vyčistit zuby, ostříhat drápy a další úkony. Některé dokonce sám vyžaduje např. nalakovat drápky, sednout si klín a podrbat (to vyžaduje i od návštěv), taky miluje, když mu zpívám japonské písničky.
Mohla bych Vám o něm psát ještě celé hodiny, protože ten pes je prostě dokonalý. Věřím, že nám příště vypěstujete stejně dokonalé štěňátko po výborných rodičích. Chtěla bych Vás ještě poprosit o kontakty na majitele sourozenců z vrhu „S“ (r. 1999). Jsem zvědavá, jestli jsou všichni tak dokonalí jako ten náš.

S pozdravem, Eva Ellederová

P.S.1: Moc se mi líbí Vaše stránky, už jsem se na ně dlouho těšila.
P.S.2: Ještě perlička nakonec. Sambinek je velice pořádný. Když jsme před dvěma lety nakrývali, majitelka fenečky (nakrývala poprvé) pozvala i veterináře, aby všechno proběhlo tak, jak má. Fenku jsme vzali do pokoje, uklidňovali ji a hrála si s hračkami. Když přijel veterinář, pustili jsme k ní Sambina. Ten se ovšem rozhlédl po pokoji a nejprve uklidil všechny rozházené hračky do krabice, ve které je má všechny vždy uložené, a teprve poté se věnoval fence.

  

 


Satoi Ken Amana:

Paní Mandová,
"Satík", jak mu říkáme, je super pejsek. Ovšem musím říct, že má také velkou spotřebu různých věcí a materiálu (jako prokousané kalhoty, kterými se z počátku vyznačovala celá naše rodina) potom poražená babička (naštěstí se jí nic nestalo a Satík jí dal okamžitě první pomoc - celou jí olízal) 
 
Zdravím Vás
Eva Hackerová
s rodinou

   

 

Uruyamashii Ken Amana:

Dobrý den  paní Mandová. Tak fenečka roste jako z vody. Dělá nám samou radost a je velice učenlivá..trochu tvrdohlavá, ale to Akity bývají:-). Jinak je stoprocentně zdravá a spokojená. Díval jsem se na Vaše stránky a zbývající dva pejsci jsou opravdový krasavci. Tak držím palce, ať brzy dostanou nové majitele. S pozdravem Tuček