AKITA INU 

VŠEOBECNÉ INFORMACE

AKITA patří k nejstarším plemenům psů na světě. Doklady o chovu lze vysledovat až do 15. století; kosterní nálezy však svědčí o mnohem starším původu. Psi podobného vzhledu určitě v Japonsku existovali již před zhruba 5000 lety.

Název AKITA je odvozen od japonské prefektury Akita nacházející se v severní části ostrova Honšú. Odtud plemeno pravděpodobné pochází. Slovo INU, nebo KEN, které se k názvu často přidává, neznamená nic jiného než "pes".

V dobách epochy Tokugawa a Taisho (1603 - 1925) byl akita především společníkem samurajů. V roce 1931 prohlásil císař Hirohito toto plemeno za národní majetek. Tím byl také zakázán další export akit. Nařízení se přestalo dodržovat teprve v roce 1945 - v době okupace se vyvezlo mnoho představitelů tohoto plemene do Ameriky.

Ještě dnes platí akita v Japonsku za symbol ztělesněné věrnosti. Na nádražní stanici Shibuya v Tokiu stojí od roku 1948 bronzová socha akity "Hachiko", která je připomínkou lásky a věrnosti tohoto psa ke svému pánovi.

Hachiko byl akita profesora, jenž přednášel na univerzitě v Tokiu. Každé ráno doprovodil Hachiko profesora na nádraží a odpoledne jej zde opět přivítal. Profesor Ueno zemřel v roce 1925 na srdeční infarkt. Hachiko však po dobu dalších deseti let přicházel každé ráno a odpoledne na nádraží a čekal tam na svého pána. Dne 7.3.1935 byl Hachiko nalezen mrtvý na místě, na kterém tak dlouho trpělivě čekal.

Standard popisuje akitu jako velkého, pevného, stabilně stavěného psa s dobrými proporcemi. Markantními vzhledovými znaky jsou vzpřímené, relativně malé a mírně dopředu překlopené uši, stočený ocas a klidná povaha. Srst je rovná, s hustou a měkkou podsadou. Za typickou barvu se v Japonsku považuje červená se světlou maskou, žíhaná se světlou maskou a bílá. V Americe je hlavní barvou červenohnědá s tmavou maskou, pinto a bílá.

Dle standardu je akita inteligentní pes, který vyniká svou ušlechtilostí a hrdostí. Kdo jednou akitu vlastnil, potvrdí, že jeho povaha má mnohem širší záběr.

Akita je absolutně věrný své rodině, je k ni připoután a poslouchá ji. Je to klidný, vyrovnaný a odvážný pes, který je opatřen dokonalým instinktem k ochraně. Dvě věcí však akita rád nemá: majitele, který jej chce k něčemu nutit, a ostatní velké psy, kteří se mu ihned nepodřídí.

Kdo nedokáže akceptovat "tvrdou hlavu" akity a kdo není ochoten přistupovat k výchově tohoto psa s velkou láskou a trpělivostí, ten by si akitu raději pořizovat neměl.

I přes ne příliš snadnou výchovu se akita vyznačuje širokými možnostmi využití. Sloužil jako lovecký a strážní pes, jako pes záchranářský, slepecký a pracovní. Na ostrově Hokaido se akity prý ještě dnes používají pro lov a tahání břemen.

Akita se používal jak pro lov malých divokých zvířat, tak pro lov medvědů a černé zvěře. Osvědčil se prý také jako pes saňový, ačkoli jej jeho klidná a dominantní povaha od plemen sadových psů značně odlišuje.

V dnešní době se akita uplatňuje zejména jako rodinný společník, doprovodný a strážní pes.

POZNATKY O VÝCHOVĚ A PODMÍNKÁCH ŽIVOTA AKITY

Hned na začátku je třeba vyvrátit veškeré "báchorky": Akita je zcela normální pes. Nevyžaduje ani zmrzlé maso, ani krvavé vnitřnosti, atd.. Také na vyfabulované rozměry 75-80 cm a váhu 70-80 kg raději ihned zapomeňme. Jedině senzacechtivost mnohých lidí mohla dokázat, že se takové nesmysly tradovaly po dlouhá desetiletí. Každopádně jsme se nesetkali s nikým, kdo by akitu takových rozměrů kdy viděl.

Podmínky držení akity by měly splňovat následující body:
 

- Akita vyžaduje spolehlivého, důsledného a trpělivého pána
- Jeho místo k ležení musí být suché, chráněné před průvanem a přímým slunečním zářením.
- Akita by měl být "členem rodiny" a neměl by být, pokud to okolnosti umožňuji, držen v kotci.
- Akita potřebuje relativně malé množství potravy. Strava by však měla být vyvážená a neměla by obsahovat sóju (rostlinnou bílkovinu), neboť u před­stavitelů tohoto plemene, kteří jsou krmeni potravou s obsahem sóji, lze pozorovat stále častější alergi­cké reakce (kožní vyrážky).

Splníte-li výše zvedené body (zejména pak bod první), lze sotva očekávat nějaký nezdar.

Od ostatních plemen psů se akita liší zejména svou neuvěřitelnou tvrdohlavostí. Velmi výrazné je rovněž jeho sebevědomí. Zejména pokud se týče psů (samců), dostali někteří (nedůslední) majitelé skutečně za vyučenou.
 

Učiňte sobě i své akitě obrovskou laskavost a vychová­vejte ji od prvního dne. Z roztomilého štěňátka, které jste si od chovatele přivezli ve věku 8 - 10 týdnů, vyroste ve velmi krátké době velký a velice sebevědomý pes. Pokud se vám nepodaří vychovat svou akitu do doby její dospělosti tak, aby vás uznávala jako vůdce smečky, můžete očekávat nepříjemné střety. Především byste vždy měli mít na paměti fakt, že je mnohem snadnější poskytovat žádoucí výchovu a vedení štěněti nebo mladému psovi, než začít náhle zkoušet vychovávat psa ve věku 9 - 12 měsíců, který navíc měří 65 - 70 cm.

Koupi akity je nutno řádně promyslet - právě proto, že zacházení s ním není zcela jednoduché. Například je třeba vědět, že většina psů (samců) reaguje agresivně vůči ostatním velkým psům (samcům), nebo že mnozí představitelé tohoto plemene vášnivě rádi loví.

Pokud se týče vztahu člověka k akitě, lze říci, že existují vlastně pouze lidé, kteří jsou plemenem absolutně nadšení a koupí si vždy jen akitu, a lidé, kteří prohlásí "jednou jedinkrát a nikdy více". Abyste nepatřili k té druhé skupině, měli byste se před tím, než vůbec začnete pomýšlet na koupi akity, důkladně seznámit s charakterem plemene a předejít tak nepředloženému pořízení psa, které má téměř vždy nepříjemné následky - zejména pak pro akitu. Myslím si, že je pro psa velmi zlé, když má být odložen - jako to činíme s ojetým kolem. Budeme-li se předem dostatečně informovat, ušetříme takové nepříjemné situace sobě i psovi.

Výchova akity má být důsledná a vedle důslednosti vyžaduje stejnou míru láskyplného a trpělivého přístupu z vaší strany. Nepokoušejte se svou akitu k něčemu nutit. Zjistíte totiž, že tak pouze posilujete a podporujete její svéhlavost. S láskou, trpělivostí, s přátelským přístupem a s rozumnou mírou přísnost (je-li ji vůbec zapotřebí) dosáhnete zcela určitě toho, aby váš pes prováděl požadované příkazy. Akita učiní z lásky ke svému pánovi vše, i když ne vždy hned napoprvé.

Ačkoli jsou možnosti využití široké, není akita rozhodně psem vhodným k výcviku obrany. Akita nikdy nedosáhne 100 bodů, neboť má vůči člověku velice vysoký práh vydráždění a jen stěží jej přimějete k obranné službě. Německý Akita Club své členy od obranářského výcviku výslovně odrazuje. Někteří členové však dosáhli hezkých úspěchů ve všeobecném výcviku a výcviku doprovodných psů, což potvrzuje, že akita je ochoten a schopen podávat výkony. Člověk prostě musí u akity akceptovat fakt, že mnohdy nemá chuť, nebo že nechápe, proč má určitý cvik provést několi­krát.

Jak lze vidět, potřebuje majitel akity dobré nervy. Pokud je máte a pokud budete ke své akitě přistupovat s trpělivostí a klidem, naleznete svého životního přítele. Rozumně vychovaný(á) a držený(á) akita je svému pánovi věrný(á), chová se vůči němu spolehlivě a poslouchá jej.

Jako člen domácnosti, je akita velmi příjemný. Je klidný, málo štěká a rád po většinu dne polehává ve vaší blízkosti. Akita dvakrát do roka líná, což je poměrné náročné, neboť při tom ztrácí veškerou svou podsadu. Pro majitele to znamená míti jednak neustále po ruce vysavač, a navíc svého psa denně kartáčovat. Zde musím podotknout, že mnozí majitelé akit se domnívají, že výše uvedená věta o línání je pouze mírným vyjádřením daného stavu. Připravte se tedy na velké množství srsti.

Akita velice dobře vychází s dětmi. Jako pro všechny ostatní psí plemena zde však platí, že se psi a děti nemají nechávat spolu bez dozoru. Bývám vždy téměř bez sebe z dotazů lidí, kteří v akitě hledají hlídače dětí nebo náhradu za plyšové zvířátko. Považuji za velice nezodpovědné nechat jít na procházku samotné dítě se psem vyšším než 50 cm - ať již se jedná o jakoukoli rasu. Kombinace samotného dítěte a dospělého samce akity na ulicí není jen nezodpo­vědná, nýbrž přímo nebezpečná.

V ostatním je u akity vyvinut silný pud k ochraně své rodiny, který není třeba nějak zvlášť probouzet.

A nyní několik poznatků k vývoji. Akita dosáhne ve svých prvních 7 až 8 měsících života téměř své konečné výšky. V následném dospívání přibudou (vycházejíc ze zkušenosti) maximálně 1 až 2 centimetry. Skutečně brzy tedy máte psa, který je sice postavou veliký, avšak pokud se vývoje a zpevnění kostí, vaziv a kloubů týče, je spíše ještě "malým dítětem". Měli byste dbát na to, aby se pes nepře­pínal. Je nutno vyvarovat se dlouhých procházek, horole­zeckých túr, časté chůze po schodech, atd.. Pes nezná své meze. Poběžíte-li, poběží s vámi. Štěňata a mladí psi nemají ani běhat vedle kola. Chyby, které se vyskytnou pří výživě a držení mladého psa, se mohou negativně odrazit na jeho zdraví .

Rozumná míra pohybu, náklonnosti a výchovy a vyvážená strava vhodná pro daný typ psa, vám ušetří budoucí nepříjemnosti, jakož i náklady na veterinárního lékaře.